Blog uživatele honza

Mám zajímavou RC pilotní zkušenost. Díky sadě, kterou jsem vytvořil pro Cularise mohu létat jak s těžší motorovou verzí, tak s lehčí verzí - čistým větroněm na gumicuku. Je to stejné letadlo, pouze váha je rozdílná o 250g. Bez jakéhokoli měření je jasné, že lehčí verze letí pomaleji a překvapivě také více maketově.

Ze svého Whistlera jsem důsledně ořezával každý gram, až jsem skončil na letové váze 660g. Na model který má rozpětí 1300mm je to spíš víc, ale níže už to bohužel nejde. První roky boje s přebytečným tukem nebyly náročné. Postupně jsem napravoval špatná (a váhu zvyšující) rozhodnutí z doby stavby. Nakonec se ale bojovalo o každý gram, až jsem celý proces ukončil.

Co dělat, když se nedaří sehnat ten opravdový "pohon" pro větroně - termiku? Nebo lépe řečeno, když termika je, ale letadlo se stále nemůže uchytit, nabrat alespoň pár metrů výšky. Sám tak úplně nevím, a dva roky jsem se trápil naprosto bez jakékoli naděje. První věc, která mi opravdu pomohla, bylo krátké polétání s Jirkou, který létá větroně závodně (F3J,RCVN).

Do jedné ruky Cessnu, do druhé vysílačku. Pár baterek do kapsy a konečně povedený polet na domácím letišti. Tak by se dala shrnout moje aktivita v době, kdy většina slušných lidí zasedala k nedělním obědu. Krásné počasí mě vylákalo. Venku už to zase taková sláva nebyla, ale mrazy hluboko pod nulou, které si ještě až moc dobře pamatuji, jsou definitivně pryč.

Model autíčka se skládá ze tří oddělitelných komponent - podvozku, baterie a karoserie. To jsou tři díly, které, pokud má být vše v pořádku, musejí fungovat v souladu. Můj úkol byl některé z těchto částí pozměnit tak, aby výsledkem bylo opět pojízdné auto, osvětlené podobně jako skutečný vůz.

Před pár lety jsme s Pavlem vytvořili osvětlení na náš stařický model Cesny od Pelikána. Dobře si pamatuji na první let. Ještě při odhozu jsem nevěřil, že jej půjde spolehlivě řídit pouze podle pozičních světel.

Ne vždy stačí Dremelka. Pro opravu centroplánu Cularise jsem se musel vybavit daleko dospělejším nářadím. Pořádná ruční vtračka, sada vrtáků s průměrem od centimetru nahoru, největší mosazná trubka, která se dala sehnat u Pecky. Ničeho ale nelituji, a to z jediného důvodu - dílo se podařilo.

Měl jsem sen. Sen o modelu, který je bezúdržbový. Sen o modelu který funguje hned po vybalení. Sen o modelu který nepotřebuje zdlouhavě vychytávat mouchy. Sen o modelu, který je tak malý, že se dá provozovat v obývacím pokoji. Sen o autíčku, které nepotřebuje tuning. Sen o modelu bez modelařiny. U snu také zůstalo, a to je dobře.

Přiblížení na brzdách, větroň ztrácí rychlost, metr nad zemí srovnám do horizontu. Teď již musím na zem. Okolo je spousta sněhu, na poli i ploše letiště. Přistání jako do bavlnky, ovšem na dráhu - a ne dva metry vedle. Tam čekala zmrzlá oranice, každá hrouda pevná jako žula. Bylo osm stupňů pod nulou.